Značka Hultafors

Od hřebíků k sekerám: příběh inovace

Hults Bruk bylo založeno v roce 1697 Jakobem Renstiernou v údolí Hult v jihovýchodním Švédsku. Místo bylo pečlivě vybráno díky blízkým lesům, které poskytovaly dřevo na palivo, a vodě, která poháněla kladiva. Zajímavostí je, že toto místo kdysi sloužilo jako centrum pro výrobu seker již v době kamenné. Země je plná starých hlav seker z této doby, které archeologové věří, že zde byly vyráběny téměř v průmyslovém měřítku před 5000 lety.

Když kladiva poprvé začala pracovat, hlavním produktem byly lodní hřebíky. Ručně kované hřebíky si brzy získaly pověst díky své špičkové kvalitě a byly exportovány daleko za hranice Švédska, například do Španělska a Portugalska, podobně jako se to později stalo i s našimi sekerami. Po smrti Jakoba Renstierny v roce 1716 převzala kovárnu jeho vdova Magdalena Toutin-Reenstierna. Ta ji v roce 1732 prodala vdově Brigitě Wallrave von Berchner, která zemřela v roce 1745. Kovárnu poté zdědila její vnučka Maria Eleonora Strahlenbergová. V té době se v kovárně vyráběly především hřebíky, lopaty a sekery.

Vše od vaflovačů po železniční vozy

V průběhu staletí se Hults Bruk rozšířilo o výrobu široké škály předmětů, jako byly kované kovové plechy a kotevní řetězy, odlitky nábytku a kamen, vaflovače a další malé každodenní předměty. Poté přišly sekery a lopaty, které používali farmáři v regionu pro práci v lesích a na polích. V pozdních letech 19 století zde byly dokonce vyráběny i železniční vozy. Po několika různých majitelích koupil kovárnu v roce 1818 Magnus Lorentz Ekelund. Podařilo se mu vybudovat malou vesnici kolem kovárny a založit školu pro děti pracovníků v kovárně. Učitele platila samotná kovárna. Vítr změn byl na cestě a byl to právě Magnusův syn Gunnar Ekelund, který přinesl zásadní změny pro budoucnost kovárny.